Kód: 219

AROUND THE CORNER

Neohodnoceno
3 000 000 Kč
Skladem (1 ks)

Dmitry Kuznichenko, (1982) Akvarel na papíře 40x48cm

-

Dmitry Kuznichenko, (1982) Watercolour on paper 40x48cm

Kategorie: Podpora Ukrajiny

Během našeho plenéru v historickém městě Černigiv v roce 1982 dostali studenti výtvarného umění z Charkovské akademie výtvarných umění zdarma ubytování ve studentské ubytovně některé z technických škol. Protože bylo léto, semestr skončil a my jsme měli budovu jen pro sebe.


Pokoje byly v pořádku, ale společný záchod a koupelna byly v drastickém stavu a neustále se opravovaly – tak typické pro naše sovětské časy -, když se ráno objevili dělníci, vypnuli vodu v celé budově a zmizeli. Zatímco my, studenti, jsme museli po zbytek týdne žít bez vody. Tak jsme o pár ulic dál, kde jsme bydleli, objevili tuhle modrou pumpu na vodu. Bylo napojeno na přírodní pramen, který měl úžasné léčivé vlastnosti. Vzpomínám si, jak mi jednou místní ženy vyprávěly, že voda z té pumpy chutná tak dobře, že ji člověk nepije, ale jí. Se dvěma prázdnými kbelíky jsem k té pumpě chodil nejméně kilometr, naplnil si plné kbelíky, vypil tolik studené vody, kolik jsem jen mohl, a někdy jsem si dokonce přiložil pálící tvář ke studené hladině pumpy, která si navzdory letnímu vedru zachovávala chlad. Pak jsem se s dvěma těžkými vědry v ruce vracel do našich obytných prostor. Spláchnout trochu té vody do záchodu mi připadalo skoro jako zločin. Tak jsem si brzy vytvořil vztah k rohu té ulice a cítil jsem se oprávněn čerpat.

-

During our Plein Air practicum in the historical town of Chernigiv in 1982, the art students from Kharkiv Academy of Fine Arts were given free lodgings in a student accommodation of some Technical College. Because it was summer, the semester was over and we had the building all to ourselves.

The rooms were all right but the shared toilet and bathroom were in a drastic condition and were undergoing a constant repair – so typical in our Soviet times – when the workers would show up in the morning, switch off the water in the whole building and disappear. While we, students, had to go on living with no water for the rest of the week. That is how, a few streets away from where we lived, we had discovered this blue water pump. It was connected to a natural spring that had some amazing healing qualities. I remember how once the local women had told me that the water from that pump tasted so good that one doesn’t drink it but eat it. With two empty buckets, I would walk at least a kilometre to that water pump, fill up my buckets full, drink as much cold water as I could and sometimes even attach my burning cheek to the cold surface of the pump that retained its coolness despite the summer heat. Then holding the two heavy buckets I would walk back to our living quarters. It felt almost like a crime to flush some of that water into the toilet. So soon enough, I had developed relationship with the corner of that street and felt entitled to draw it.