Kód: 225

NOCTURNAL CHERNIHIV (1982)

Neohodnoceno
300 000 Kč
Skladem (1 ks)

Akvarel na papíře, 37x48cm

-

Watercolour on paper, 37x48cm

Kategorie: Podpora Ukrajiny

Během plenéru v historickém městě Černihiv v roce 1982 jsem zjistil, že jsem schopen malovat i v noci. Kdykoli mi nestačil přístup pouličního osvětlení, musel jsem se spolehnout na svou intuici. Když jsem se snažil odhadnout, kdy přestat, velmi často jsem netušil, jaký je konečný výsledek, dokud jsem se nepodíval na to, co jsem udělal v adekvátních světelných podmínkách. Během toho měsíce a půl stráveného v Černihově jsem vytvořil celou sekvenci nočních prací, které byly na Charkovské akademii výtvarných umění tak dobře přijaty, že mi většinu těchto nočních scén odebrali a měly být uloženy v Metodickém fondu akademie. Zůstaly mi jen dvě noční práce. A tak je tato fantaskní budova s okny osvětlenými proti temnotě letní oblohy jednou z nich. Nějak si vzpomínám, jak jsem seděl na ulici a při malování se díval do oken té budovy. V každém okně je jiná záclona a v každém bytě jiná rodina se svými starostmi a radostmi. Vzpomínám si, jak se mi stýskalo po rodičích. Tehdy jsem si nedovolil plně vizuálně zasáhnout a jen jsem zobrazoval tato rozsvícená okna jako deklaraci Nočního času. Tehdy byla tato budova jejich pevností, která chránila poklidné obyvatele Černihova před zvuky dopravy a očima zvědavého umělce. Teď, když se dívám na záběry vybombardovaného Černihova v televizi, mě děsí už jen pomyšlení, co se s tou budovou a lidmi, kteří v ní žili, mohlo stát.

-

During that Plein Air practicum in the historical town of Chernihiv in 1982, I had discovered that I actually was able to paint at night. Whenever the access of street lights was not sufficient, I had to rely on my intuition. Trying to gage when to stop, very often I had no idea what the final result was until I would look at what I have done in the adequate light conditions.  During that month and a half spent in Chernihiv, I had created the whole nocturnal sequence of works that were so well received at the Kharkiv Academy of Fine Arts, that the most of these night scenes were taken away from me and were supposed to be kept in the Methodical Foundation of the Academy. I had only two nocturnal pieces left. So, this fancy building with its windows lit up against the darkness of a summer sky is one of them. Somehow, I remember sitting on the street and while paining, looking inside the windows of that building. Each window has a different curtain and each apartment has a different family with their worries and joys. I remember missing my parents. At the time, I wasn’t allowing myself to fully visually intrude and was just portraying these windows lit up as a declaration of the Night Time. Back then this building was their fortress, protecting the peaceful residents of Chernihiv from the sounds of traffic and the eyes of a curious artist. Now, looking at the images on the TV of bombed Chernihiv, I am scared even to think what may have happened to that building and the people who lived there.