Kód: 216

THE NIGHT TO REMEMBER

1 hodnocení
300 000 Kč
Skladem (1 ks)

CHERNIGIV 1982, Akvarel na papíře, 37x48cm

-

CHERNIGIV 1982,   Watercolour on paper, 37x48cm

Kategorie: Podpora Ukrajiny

Tehdy jsem během plenéru v Černihově zjistil, jaké to je malovat v noci. Jak světlo, když mizí, rozhoduje o tom, co ještě zůstane viditelné a co půjde do spárů tmy. Jako by to bylo v dětské hře, vzpomínám si, jak jsem se rozhodl, že ve tmě se věci kolem vzdávají svých jmen, ale teprve ve tmě ukazují svůj pravý význam.

Hlavní náměstí v Černihově bylo večer velmi dobře osvětlené a světla bylo tak akorát, aby se daly míchat barvy a malovat. Každý den jsem se nastavoval soumraku a snažil se zobrazit, jak noc vnáší do náměstí takovou jinou citlivost. A při malování nočních výjevů jsem tajně myslel na francouzské impresionisty. Velmi často mé soustředění narušovala vůně vařeného jídla a já pak nemohl odolat a zašel do nedaleké jídelny s názvem Ukrainski Stravi (Ukrajinská jídla). Tam bych se navečeřel a otevřeným oknem bych dál studoval magické počínání Noci.
Nyní mé vzpomínky na to krásné město zastínila válka.


Jak jsem jako mladý student jedl v té ukrajinské jídelně, jak jsem mohl tušit, že o čtyřicet let později budou muset obyvatelé Černihova žít v obležení a někteří z nich zemřou hlady nebo budou zabiti okupanty. Že krásné náměstí, které jsem tolikrát maloval, bude vyhlazeno raketami a historické budovy ponesou ohořelé sloupy jejich pozůstatků.


Možná kdybych namaloval scenérii Černihova ve veselejších barvách, k žádné z těchto tragédií by nedošlo. V posledních dvou měsících na obrazovce televize v Austrálii vidím, co se stalo s mým městem Charkovem. Ale bohužel jsem Charkov nikdy moc nekreslil, protože to bylo moje město a vždycky jsem doufal, že se mi to jednou podaří. Ale teď je můj Charkov, stejně jako Černigiv, v troskách. Za tři roky německé okupace Charkova během druhé světové války nacisté nenapáchali tolik zkázy jako tyto hordy rudého zla za dva měsíce.
S hrůzou se teď dívám na svá vyobrazení města Černihiv a nebýt této tragédie, která se dnes děje, možná bych řekl, že jsou to práce talentovaného studenta.
Ale se všemi těmi vrstvami citů, lásky, smrti a zkázy - aniž bych to chtěl, získávají tato díla historickou váhu a zralost.

-

That was during that Plein Air practicum in Chernihiv, I had discovered what is it like to paint at night. How the light, as it vanishes, makes a decision what still remains visible and what goes in the darkness’s jaws. As if it was in the children’s game, I remember how I have decided that in the dark, the things around give up their name names, but only in the dark show their true meanings.

The main square of Chernihiv was very well lit in the evenings and it was just enough light to mix colours and paint. Each day I used to set myself up in the dusk and tried to depict how the night brought such a different sensibility to the town square. And while painting my nocturnal scenes I secretly thought about French Impressionists.  Very often my concentration would be disrupted by the smell of cooked food and then unable to resist I would go to the nearby eatery called Ukrainski Stravi (Ukrainian Dishes). I would eat my dinner in there and through the open window would continue to study the magic doings of the Night.

Now my memories of that that beautiful town are overshadowed by war.

As a young student eating my food in that Ukrainian eatery, how could I have foreseen that forty years later the people of Chernihiv would have to live under siege and some of them starve to death or be killed by invaders. That the beautiful square that I had painted so many times, would be wiped out by rockets and the historical buildings would bear the chargrilled pillars of their remains.

Maybe if I had painted the scenery of Chernihiv in the more cheerful colours, then none of this tragedy would have happened. These recent two months, on the screen of TV in Australia I see what has been done to my city of Kharkiv. But unfortunately, I never had drawn Kharkiv much because it was my city and I always hoped that one day I will. But now my Kharkiv, same as Chernigiv, is in ruins. In three years of German occupation of Kharkiv during the WWII, Nazis hadn’t created that much destruction as these hordes of red evil done in two months.

With trepidation now, I look at my depictions of the town of Chernihiv and if it wasn’t for this tragedy that happening today, I may have said that they are the works of a talented student.

But with all the layers of sentiments, love, death and destruction - without me wanting it, these works gain the historical weight and maturity.